Název revue
 ... a poselství tomu, kdo určen je běžet s ním dál.*)
Ročník 2020 (I), číslo jedna (1.0)
21.07.'20
*) Poslední verš básně Štafeta Jiřího Wolkra
Přejít na obsah
Miloš Kvapil >>> BÁSNĚ
Země krále Ječmínka
Františkovi Hynkovi
 
Je zlatá
Jak se sluší na zemi krále
Je rudá purpurem vlčích máků
Je modrá královskou krví chrp
Oblohy žňové
Řeky Moravy

Snopy

Role
Bučení
Sady
A
Bručící lidi
 
Mírná melodie
Benátského Mistra
Kroměřížské kapely
&
Venkovské muziky
Se halí do modrého hávu
 
Je mírná
Je vlahá
Je klidná
Je vlnící se
Je zelená
Jako strom u něhož je palírna
  
Je modrá
Je zlatá a modrá
 
Modrá a zlatá
Tak to napsal
Jan Čep
Záhoří
Panu Kravákovi
Plane tam ohníček
Dětských očí
V kotlíku bublají
Romantické sny
Kořeněné jehličím
Pytle baruší
Chlemstají nedožravá kamna
Jsou tam studánky a jezírko
Které jen náhodou nejsou
Koloritem manitobské prérie
Lesy šumí
A časy gulášových polévek
Vařených
Na živém ohni
Jsou pryč
Stejně jako
Oblaky laskavých dešťů
Chladivých vánků
Jarních bouří
Burácejících varhan
A dýmek
Plných
Ostružinového
Listí
Co zůstalo je jen hlas
Tichý hlas
Houslí v laskavé ruce
Který se nad ránem
Rozléhá
Do všech koutů
Vnímavé duše
Noc nad Ztracenými kameny
Jindrovi Opletalovi

Noc se dere
Rozpadlou střechou
Do každého koutku
Je jasná chladivá
Šumící
Skrytá jak
Ztracené kameny
Přikryté zelenou sítí
 
Sedm hřebenů hraje na schovávanou
Měsíc svítí jako otylá turecká šavle
Která už nikoho neporube
 
Tráva se blyští rozsypaným štrasem
Starých mužů
Kteří sní svůj sen
  
Jen rozpadlé domky
A zarostlé cesty
Tuší
Mají svou paměť
Každému řeknou
O co šlo
A
O co jde
Pod Držovským kopcem
Ferdovi Perůtkovi
 
Allegro con   brio
Svatý Florian
Se usadil na temeni
A
Zvědavě shlíží
Shlíží dolů
Na horu se
Shlížet nedá
Kosíř
Náš
Velebný
Mt. Kosíř
Pevně ční
Na straně západní
Opuštěný
Osamělý
S labyrintem
Cest a osudů
Svatý Florian
(jak jsem už napsal)
Shlíží dolů
Do města
Kterému se říká
Město
Do jeho
Nadějí a tužeb
A
Vášní a zoufalství
A
Vůle a výzev
Co jich prošlo
Svatý Florian
Shlíží dolů
(To jsem už
Tuším
Nejednou napsal)
Vidí věže
A kouř
A
Za
Ta
Léta
Už toho tolik viděl
Že se ničemu
Opravdu
Ničemu nediv
Svatý Florian
Stojí
A naslouchá
Harmonii
Melodie věků
 g – g – g - es
Půlnoc ve Florencii
Václavovi Mastnému
 
Mlha obestírá
Sen
Gymnasiálních let
Přehlušuje ho
Panova flétna
Probuzení
Nevěřím tomu
Je to ale pravda
V tomto městě
Taková jako
V jedné lavici Kollárovy ulice

Po schodech dolů
 nořím se
Do mlhy Arna

Most

Galerie
Náměstí
Socha
Ano stojí zde
A
Čeká ne mě
Vzešel z rukou
Pro oči
David
XXXVI.
Romža
Václavovi Kopečnému

Je to
Řeka
Jako Amazonka
Jako Rio Grande
Je to Léthé
Našich životů
Prožitých
Na
Náměstí mezi dvěma věžemi
Jedna je namířena vzhůru
Druhá je rozkročena do šíře
To jsou pavučiny
Které nás svázaly
Romží teče voda
Do mlýnů minulosti
Je v nich
Černý potápník
Modrý blesk
Ledňáčkova salta
A
Dětské oči
Plné
Údivu
Nad
Evidencí
Všední
Každodenní
Heideggrovské
Zkušenosti
Že
Je zde možné
Uvidět
Vodníka
PhDr. Miloš Kvapil (*1947) absolvent Univerzity Karlovy, informatik, knihovník, royalista. Emeritní ředitel Městské knihovny
v Prostějově. Redigoval i Štafetu, kde pravidelně publikoval. Příležitostně publikuje, nyní i v e-štafetě.

Vlevo nahoře: znak Moravy [zdroj:cs.wikipedia.org]; medaile Bohumila Teplého: Jan Čep; uprostřed shora dolů fotografie: kaple sv. Floriána Držovice [zdroj: Mapio net]; Bob Pacholík (Kosíř, 2 x Prostějov); Boris Vystavěl (Romža 34 km k ústí)
+420 602 730 421
nakladatelstvi@geoda.cz
Vytvořeno v programu WebSite X5
Návrat na obsah