Název revue
 ... a poselství tomu, kdo určen je běžet s ním dál.*)
Ročník 2020 (I), číslo jedna (1.0)
21.07.'20
*) Poslední verš básně Štafeta Jiřího Wolkra
Přejít na obsah
Drobná poznámka k pomníku Josefa Kotka
Tomáš Cydlík
Jméno Josefa Kotka je dnes mezi běžnými obyvateli Prostějova známo především díky pojmenování Kotkovy ulice. Při podrobnějším průzkumu by však jen někteří znali osudy této pozoruhodné postavy z dějin svého města, která patřila mezi první oběti rakouské justice během
1. světové války.

 
Nejdříve si v krátkosti zopakujme základní informace o tom, kdo to vůbec Josef Kotek byl. Plzeňský rodák (narozen 17. června 1883) se vyučil soustružníkem a od r. 1904 pracoval v tamním podniku Škoda. V roce 1910 nastoupil do prostějovské strojírenské firmy Kovářík, kde se po dvou letech stal také odborovým pracovníkem. Zároveň se politicky angažoval v národně sociální straně, v níž pracoval jako všeodborový tajemník. V rámci stranické a odborové činnosti pak působil po celé Moravě a Slezsku. V roce 1913 nastoupil na místo redaktora časopisu Pokrok, oblastního týdeníku národně sociální strany.
 
Brzy po vypuknutí I. světové války směřovala situace v monarchii díky mimořádným opatřením k režimu vojenské diktatury. Byla potlačována občanská práva, svoboda projevu a shromažďování.
V této situaci pronesl dne 6. prosince 1914 Josef Kotek na důvěrné schůzi konzumního družstva ve Smržicích protirakouský projev, na kterém mluvil mimo jiné o spojení českých a slovenských zemí v samostatný stát, který by byl klínem mezi Německem a Maďarskem. O deset dní později byl zatčen a vojenským soudem v Moravské Ostravě odsouzen pro velezradu k smrti oběšením. Cestou milosti mu byl trest změněn  na smrt zastřelením. Poprava byla vykonána na nádvoří soudní budovy 23. prosince 1914 v 6:45 hodin ráno. Po válce byly v srpnu 1919 Kotkovy ostatky exhumovány a slavnostně pohřbeny. Vdova Marie Kotková se společně s přáteli snažila o jeho rehabilitaci a obnovu procesu a Vrchní zemský soud v Brně poté v dubnu 1920 prohlásil trestní řízení i rozsudek za zmatečné a porušující zásady vojenského trestního řízení.  
 
V Prostějově a jeho bezprostředním okolí se dnes nachází několik připomínek Kotkova života. V samotném okresním městě byla již od 24. dubna 1924 na jeho památku pojmenována nově vybudovaná Kotkova ulice. Během nacistické okupace úřady v listopadu 1940 přejmenovaly ulici na Gregor Mendel Gasse a k předchozímu názvu se vrátila po válce od 27. července 1945. Ulice J. Kotka se nachází také v nedaleké obci Smržice, kde pronesl Kotek v prosinci 1914 protirakouský projev. Umístěna je tam i pamětní deska, která nese nápis: „Zde promluvil redaktor Josef Kotek, prorocká slova o osamostatnění národa československého, za něž byl v M. Ostravě zastřelen 23. 12. 1914. Čeští socialisté 1924“. Ke Kotkovi se během období 1. republiky hlásili také prostějovští sokolové, kteří projednávali návrh na pojmenování sokolské župy Kotkovým jménem. Bez úspěchu. Stejně nakonec dopadla snaha o pořízení Kotkova pomníku.
 
Poprvé se o postavení pomníku v Prostějově začalo mluvit v létě 1927, kdy byl zřízen Výbor pro postavení Kotkova pomníku v čele s bývalým legionářem Metodějem Srovnalem. Na požadavek Výboru vybrala městská rada na své schůzi v srpnu 1927 vhodné místo na náměstí Odboje naproti železničního přejezdu, nedaleko nedávno pojmenované Kotkovy ulice. Zástupci výboru však s navrhovaným místem nesouhlasili z důvodu odlehlosti místa na periferii města s tím, že zde by pomník neplnil ideově své poslání. Jako vhodné se jim zdálo spíše místo na Smetanově (od roku 1939 Vojáčkově) náměstí při Olomoucké ulici. S tím zase nesouhlasila městská rada. V roce 1930 Výbor opět vystoupil s požadavkem na umístění pomníku na Smetanově náměstí, čelem k Vápenici (viz obrázek vpravo), zástupci města však opět doporučili náměstí Odboje.
Josef Kotek
[Zdroj: cs.wikipedia.org]
Josef Kotek - pamětní deska v Ostravě
[Zdroj: cs.wikipedia.org]
SOkA Prostějov, AMP, čj. 54093, karton 327
SOkA Prostějov, AMP, čj. 54093, karton 327
V roce 1932 přišel Výbor pro postavení pomníku s další možností umístění na nově tvořeném Žižkově náměstí (od roku 1945 Rudé armády, dnes náměstí Spojenců) nebo náměstí U Kalicha, za což se přimlouval i místní sekretariát Československé strany národně socialistické. Proti tomuto řešení již neměla městská rada námitek. Jelikož Žižkovo náměstí nebylo v té době doposud upraveno a zastaveno, položili zástupci Výboru 4. září 1932 základní kámen pomníku na náměstí
U Kalicha. Spolek si však vyhrazoval případnou možnost umístit pomník v budoucnu definitivně na Žižkově náměstí. Ani proti tomu neměla městská rada zásadních námitek.

 
Situace se začala komplikovat ve druhé polovině 30. let společně s hlasy, preferující v prostoru Žižkova náměstí spíše instalaci pomníku bývalého agrárního politika Antonína Švehly (v této souvislosti není bez zajímavosti, že dnes na náměstí sídlí Švehlova střední škola polytechnická Prostějov). Ještě na začátku roku 1939 požadoval Výbor definitivní určení místa. V únoru 1939 dokonce přijel do Prostějova známý sochař Ladislav Šaloun z Prahy, který slíbil vyhotovení modelu. Následná okupace Československa nacistickým Německem však tyto snahy pohřbila a propuknutí II. světové války definitivně poslalo myšlenku Kotkova památníku do zapomnění.
Mgr. Tomáš Cydlík (*1974) absolvent historie a muzeologie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Působí ve Státním okresním archivu v Prostějově. Publikuje.
+420 602 730 421
nakladatelstvi@geoda.cz
Vytvořeno v programu WebSite X5
Návrat na obsah